Japonská kuchyně

Mezi čínskou a japonskou kuchyní je mnoho podstatných rozdílů. V čínské kuchyni se často připravují pokrmy rychlým smažením na oleji, v Japonsku se olej používá méně, často se vaří v páře, nebo se dusí na směsi rýžového vína oleje a sójové omáčky.V Japonsku se hojně využívá zeleniny a ryb, ostatní maso se konzumuje málo. Čínský kuchař spotřebuje při své práci hojně koření, v Japonsku se naproti tomu dává přednost přirozené, přírodní chuti pokrmu, jako koření se používá zázvor, zelený křen – wasabi. Příznačným rysem japonské kuchyně je důraz na estetickou stránku stolování – každý pokrm musí působit jako umělecké zátiší. Říká se: francouzskou kuchyni vnímáme její vůní, čínskou její chutí a japonskou jako krásný obraz – pohledem. Mimo uvedené suroviny jsou hojně využívané také čerstvé ovoce a mnoho druhů nudlí připravených z různých druhů mouky – jako např. soba, udon, somen. Mezi jednotlivými chody se pojídá bílá neslaná a nemaštěná rýže, která má chuť jednotlivých pokrmů zneutralizovat, aby se každý pokrm mohl hodnotit zvlášť. Rýži se může každý během jídla několikrát přidat, ale považuje se za neslušné, když rýže v misce zbude.  Běžná je příprava jídel na stole, podobně jako v Evropě připravujeme fondue. Jde o různé druhy tempury, sukijaki, či šabu-šabu, které po celém Japonsku mají řadu odlišností.

Miso širu – polévka z pasty miso

3 hrnečky vývaru, 2 lžíce miso pasty, 1 pórek, 1 vejce a glutasol. Jí se horká s bílou rýží.

Pečený losos s vejcem a citrónem (saké, no,  mušijaki)

Losos, oloupaný citrón, natvrdo vařená vejce, zálivka, rýžové víno, sůl, glutasol